Školení v New Yorku, letadlování a nová rodina
Ani nevím odkud začít. Za poslední dny se toho tolik událo a já neměl k dispozici internet, že to snad ani všechno ze sebe nevychrlím. Začnu tedy pěkně od začátku a postupně se doufám dostanu až do současnosti. Nyní sedím v útulném pokoji mé nové hostitelské rodiny, připojen na bezdrátovou vysokorychlostní síť. Rodiče mi koupili nový stůl, židli a skříň na šaty. Abych ale nepředbíhal, pojďme se podívat nejdříve na pondělní večer.
Až do jedné do rána jsem si balil. Chtěl jsem si toho vzít co nejvíce. Postupně jsem přidával další a další oblečení až do doby, než jsem si můj větší kufr zvážil. Přesáhnul jsem stanovených 23 kg a proto mě neminulo prohazování těžkých věcí mezi kufry.
Ráno se celá naše rodina (bez sestry, která je nyní na soustředění) sebrala, nastartovala auto a vyrazila autem směrem k letišti Ruzyně. S sebou jsem tedy měl dva kufry a saxofon v novém obalu jako příruční zavazadlo.
Cesta letadlem byla dlouhá, ale stále se něco dělo. Dostali jsme na vzdušné podmínky pěknou porci jídla, později se podávala svačina. Po celou dobu byly k dispozici nealkoholické nápoje zdarma. Seděl jsem uprostřed dalších dvou účastníků programu a po celou dobu jsme si povídali. Po přistání jsem se podivil, jak nevelké letiště JFK v New Yorku je. Cesta trvala asi 9 hodin. Zvěsti o nepřehlednosti se nenaplnili a já byl rád. Po celou dobu nás doprovázela zaměstnankyně Student Agency, která s námi absolvovala i školení.
Po troše čekání naše skupina čítající asi 30 jedinců nasedala do autobusu a jela k hotelu Sheraton. Po vstupu do objektu jsem pochopil, že se nejedná o levnou záležitost. Obrovské atrium bylo vyplněno bazénem, vířivkou a dalšími luxusními místy. Po vstupu jsme obdrželi program následujících dnů, příručku, tričko CIEE a administrační záležitosti ohledně pokoje. Ty byly odemykatelné kartou namísto klasických klíčů. Zavazadla jsme měli na pokoji. Večeře byla opravdu vynikající. Dobré jídlo jsem potřeboval jako sůl. Příští den byl vyplněn meetingem, přednáškami a povídáním. Před odchodem do centra New Yorku vše shrnul výstižný film o sexuálním obtěžování.
Nejdřív jsme jezdili s průvodkyní autobusem sem a tam přeplněnými uličkami velkoměsta. Později jsem však obhlédli Central Park, Muzeum přírodních věd, Rockefeller Center s vyhlídkou na celé město, sochu svobody, Manhattan z lodi a přeplněné uličky New Yorku. Na večeři jsme si zašli do podzemní restaurace Mars 2112. Místo číšníků byli k vidění mimozemšťani a všudypřítomné americké jídlo. Objednal jsem si cheesburger a polovinu jsem ho musel nechat. Dávají neuvěřitelně velké porce. Po jídle jsme byli zavedeni do herny s mnoha nevýherními automaty a obdrželi kartičku nabitou pěti dolary. Vyřízení, ale plni zážitků jsme se vraceli do hotelu. Mám spoustu fotek, dám je na internet. Všechny fotomateriály lze najít v mém fotoalbu.
Zdrcující sdělení přišlo ale okolo desáté, kdy se konala důležitá a poslední hromadná schůzka. Byly nám rozdány informace o rodinách, všechny materiály a hlavně letenky. Než jsem si stačil lehnout, byla jedna hodina. Abych stihl odjezd z hotelu ve tři ráno, musel jsem ve dvě vstát. Z toho jasně plyne, že jedna hodina spánku prostě nestačila. Snídani jsme dostaly na cestu od auta, které nás vezlo na letiště. V něm jsem se dozvěděl, že do Sacramenta jede také jeden Slovák, který mě po celou dobu doprovázel. Téměř osmihodinový let s přestupem do Phoenixu již nebyl tak vydařeným, jako trasa Praha- New York. Žádné jídlo zdarma ani jiný doprovodný program. Vysílané filmy byly pouze v angličtině, takže jsem jim nerozuměl. Než jsem však nasednul do letadla, byl jsem PEČLIVĚ zkontrolován americkými úředníky. Nejdřív mi půl hodiny vyřizovali špatně rezervovanou letenku, potom mě donutili otevřít kufr, aby ho mohli prohledat. Další čtvrt hodinku jsem strávil tím, že mi rengenovaly osobní zavazadlo a hledal jsem boty.
Nakonec jsme však přeci jen dorazili do Sacramenta a koordinátoři si nás vyzvedli. Tím se naše cesty se Slovákem rozdělili a každý byl již úplně sám. Protože jsou oba hostitelští rodiče v práci, musel jsem počkat s koordinátorem v jeho kanceláři. Nakonec jsem se však dostal až k rodině.
Přivítala mě místní mamka a ihned jsme jeli vyřizovat mojí školu. Nakonec jsme ale neuspěli a škola mi bude možná změněna. Pak ale odešla do práce a já s tátou šel nakupovat. Musím říct, že místní supermarket je tedy zajisté dražší než v Čechách, ale zase se jedná o mnohem kvalitnější službu. Vše je pečlivě připraveno k nákupu a stále se mě někdo ptá, jak se mám a jestli je všechno v pořádku. Před zaplacením nám byly všechny potraviny zabaleny do tašek.
K večeru se ukázala celá rodina. Jsou opravdu vynikající. Dům je velký, městečko Elk Grove, kde bydlím, je asi 40 km do Sacramenta. Objekt je totiž pouze dva roky starý, takže všechno je tu nové. K domu nechybí ani zahrada, kde byla dnes grilovaná večeře. Navečer jsme skládali nový nábytek do mého pokoje. Brazilec je moc příjemný, všichni se ke mně chovají velice dobře. Rodina má tři psy, pět počítačů, obrovskou televizi (na naše domácí poměry) a mnoho aut a v každém pokoji jiný hudební nástroj. Kytara, klávesy, bubny a saxofon už by se dali považovat za základ kapely.
Tak to je asi pro dnešek všechno, již musím jít spát. Pouhá hodina spánku je přeci jen málo.
Popularita: 12% [?]
Ah vidim jistej
Nevim, vsechno zalezi na situaci. nikdo mi datum nerekl, tak uvidime. Rodina o tom nejak podivne mlci.
Ahoj, tenhle blog u
D
Tomu programu nebo tomuhle blogu?
K obojemu. Bylsel jsem k temto strankam, ale muzes to rozvinout i o informaci, proc se zajimas o program rok na stredni skole v Tramt
Blog jsem na
Pěkný blog, du číst další články..xP
Srp 5th, 2008 at 16:18
[...] Článek o školení z minulého roku. [...]