(Ne)podvádění na univerzitě v USA
V akademickém světě existují dva momenty, kdy je možné podvádět. Při písemných zkouškách a při psaní esejí. Americké školy svým studentům často dávají zkoušky na doma nebo bez dohledu učitele. Přesto jsem přesvědčená, že se tam podvádí mnohem méně než v Čechách. Jedním důvodem je asi méně zažité podvádění jako mode de (sur)vivre. Druhým– a určitě velmi silným důvodem – jsou promyšlené procesy a výstrahy, jak podvádění zabránit.
Na zamezení podvádění při zkouškách na Princetonu funguje stoletý a přísný Honor Code. Princeton se (právem) pyší tím, že svým studentům věří, že budou Honor Code dodržovat. Na znak této důvěry tak profesoři povinně odcházejí z místností, kde se studenti píší testy. (Většinou zůstávají sedět ve vedlejší místnosti, kdyby studenti měli ohledně testu nejasnosti.)
Samotný Honor Code spočívá z dlouhé ústavy a krátké větičky, kterou se každý musí naučit naspaměť, usilovně překopírovat na každý test a podepsat. I pledge my honor that I have not violated the honor code during this examination. „To violate the Honor Code“ znamená dvě věci. Zaprvé iniciovat nebo se zúčastnit samotného podvádění (mít taháky, radit se během testu se sousedem, opisovat, apod.). Svým podpisem se ale člověk zavazuje také k tomu, že musí reportovat každého, koho vidí podvádět.Honor Codu se všichni báli jako čerta. Zkoušky na Princetonu vypadali asi tak, že když už všichni mohli otočit své papíry a začít psát, celá třída seděla jako přimražená ve strnulé pozici, hlava ponořená jen do svého testu. Nikdo se nikdy nedíval vedle ani kolem sebe, aby si náhodou sousedi nemysleli, že podvádí. Pokud někomu přestalo psát pero nebo se mu zlomila tužka, snažil se požádat o ní souseda, co možná nejokatěji, aby bylo všem kolem jasné, že jen žádá o tužku. Byl to trošku stresující teror, ale stálo to zato. Známky totiž potom ukazovaly to, co se člověk naučil.Podle Honor Committee, ve které zasedají jen studenti, se každý rok na Princetonu oznámí 15-20 překročení Honor Codu a z toho 3-5 studentů opravdu komise odsoudí. (Což je na 4,500 studentů dost málo.) Nejčastěji potom takové studenty vyloučí na rok ze školy. Pokud je překročení opravdu velké, může Honor Committee také studenta ze školy vyhodit úplně.
Mnohem častější než podvádění u zkoušek je (často i nevědomé) plagiarizování, alias nesprávné uvádění zdrojů v psaných esejích. Princeton a jiné univerzity velmi podrobně monitorují, odkud pochází studentovy zdroje a mohou ho v případě porušení pravidel nahlásit disciplinární komisi. Studentovi jeho zodpovědnost nad psaným textem připomíná formulka
This paper represents my own work in accordance with University regulations, kterou musí vždy připsat na konec eseje a podepsat.
Asi všichni vědí, že každé slovo, každá formulace, kterou napsal někdo jiný by měla být v uvozovkách a se správným ověřitelným odkazem na zdroj. Ale nutné je také informovat o zdrojích všech parafrázovaných textů nebo nápadů, které měl někdo jiný, a autor eseje se nimi inspiroval. Ve všech případech musí být naprosto jasné odkud každý nápad pochází. Napsat na konec eseje seznam zdrojů nestačí. Studenti na Princetonu tedy vždy raději citovali víc než museli, aby se náhodou nedostali do podezření z plagiarismu. Trestem totiž může být, jako u Honor Codu, vyhození ze školy nebo i odebrání diplomu, pokud se na plagiarismus přijde až po ukončení školy.
Studenti žijí trochu ve stresu, aby nic špatného (i nevědomky) neudělali. Na druhou stranu je tento přísný a nekompromisní systém na univerzitách nejen nejlepší ale jediný možný.
Popularita: 75% [?]
U nas ve skole se jakykoliv plagiarismus resi okamzitym vyhazovem. Spoluzak si koupil eseje nekde na webu. Jak to skola zjistila tak aniz by se ho na neco ptali tak ho vyrazili. Pak se sice zjistilo, ze eseje mel jen jako informacni material k probiranemu tematu a nechali ho vratit se zpatky (2 tydny pred maturitou). Ale naprosto to odpovida jejich vztahu k plagiarismu, je to jeden z nejhorsich prohresku.
Dalsi co jsem ja zazila bylo kdyz jsem nabidla spoluzacce ktera ve francouzstine plavala odpovedi na final exam (ja jsem ji kvuli rozvrhu delala v jinou dobu). Sice bylo videt, ze se ji chtelo ale nakonec prohlasila, ze by to nebylo cestne.
Americane proste ve velke vetsine (alespon to s cim jsem se setkala ja) neco jako podvadeni nepestujou.
Musim suhlasit. Je to presne tak. A to nie len na univerzitach.
Ja som bol v USA na vymennom pobyte na strednej skole. Raz sme pisali test z Anglictiny a ucitelka vysla von z triedy, nieco si vybavit. Dvere na triede boli tak hrube, ze von nikto nemohol nic pocut. Na chvilu som vtedy prestal pisat a pomyslel som si: “Tak, toto nemala robit. Teraz bude kazdy opisovat.” Obzrel som sa po triede a kazdy pozeral do svojho papiera a pisal. Akoby sa vobec nic nestalo.
Bolo by uzasne, keby sme to aj my dokazali spravit na nasich skolach. Nemyslim si, ze to dostane studentov pod tlak. Akurat sa musia ucit sami za seba a ist do toho testu s tym, ze si idu skutocne preverit, co vedia a co sa maju doucit. Ale na to by sa muselo zmenit este vela veci. Aspon na slovenskych skolach.
Doteraz hovorim, ze az v USA som zistil, co je to skola.